na Blog.cz

Poslední dobou si připadám vážně bezmocná.

Ve škole šetří kde se dá, takže se už druhý rok moc netopí. Je tam prostě kurva zima. Zjišťovala jsem si, kolik musí být ve třídě minimálně stupňů a zjistila, že je to 19. Koukla jsem na teploměr ve třídě a víte, kolik tam bylo? 19. Taková ironie. Oni jsou takhle v suchu, ale já tam dost trpím. Je mi zima i v mikině, židle a zdi jsou strašně studený. Mám pocit, že jsem z toho opírání se o studený věci nachcípaná. Štve mě, že s tím nemůžu nic udělat. Kdyby nemohli za mojí pseudonemoc, tak jí aspoň nedají šanci zmizet. Ale co já s tím můžu udělat? Jsem v tom neuvěřitelně bezmocná. Můžu si smrkat jak chci, ale nic se nezmění.

Druhá moje bezmoc se týká mě samé. Je to o to horší. Já prostě ve škole pořád usínám. Nemůžu to nijak ovládnout, nezáleží na zajímavosti předmětu, prostě se mi začnou klížit očka a zdát sny. Pár vteřin, probuzení, pár vteřin, zase usínám. Nepomáhá nic, žádný napití, natažení nohou...já nevím, co mám dělat.

Vytvořila jsem si denní závislost na hře Monster Freakout. Hraju jí celé odpoledne a celou noc.

Při tom se trochu učím, máme na úterý čtyři maturitní témata. Měla bych se učit pořádně, někam zalézt a prostě se to našrotit...jenže. Já nemůžu, ono to nejde. Co si přečtu, to okamžitě zapomenu. Pletu věci dohromady, zapomínám základní věci. A hlavně při tom pořád něco hraju.

Ve čtvrtek jsem byla zkoušená z fyziky. Hodně jsem se učila, ale dostala jsem příklad a ty já z principu nerada, prostě mě to nenapadne. Ale tak něco jsem dala, něco ne. I když ten člověk na mě dost spěchal, jsem spletla vzorec, zarazila se maličko a on už se ptal třídy. Ale já bych si vzpomněla! A dal mi čtyřku. A já jsem pak brečela. Celou hodinu. A Ondřej a Marek mě napodobovali. Nenávidím je. Nenávidím sebe. Nemá cenu se učit, protože to stejně nikdy nedám.

Protože jsem už maturant, budu mít maturitní ples. Logicky. Většina lidí se na něj těší, že si koupí pěkný obleček a tak, ale o tom psát nehodlám. K plesu totiž patří i shánění sponzorů, kteří dají něco na financování plesu nebo něco do tomboly (to mnohem častějc). Aby se v naší třídě aspoň něco vybralo, tak každý vyfásnul smlouvu a má někoho sehnat. Nebo dát něco od sebe. Původně jsem si říkal, že radši to blbý pětikilo dám, ale pak jsem si to rozmyslela a řekla si, že se můžu aspoň trochu snažit. Tak jsem na radu Milého vyrazila do raiffeisen stavební spořitelny, kde byl on minulý rok a docela dost toho přinesl. Přišla jsem, byla tam nějaká mile působící paní a ta mi řekla, že to není její kancelář, že ta správná paní tam má být příští den, ať teda přijdu. Přišla jsem, zase tam seděla ona paní a že ta druhá přijde až ve tři. Zjevně mi to nemohla říct už předtím. Tak jsem jí nechala číslo, s tím, že až ta paní v pondělí přijde, tak se jí zeptá a napíše mi smsku. Nenapsala v pondělí, nenapsala v úterý, začala jsem váhat, jestli tam znova jít nebo tomu dát čas a nevnucovat se. Dala jsem čas do čtvrtka, to tam nebyli, tentokrát nějaká inventura a tak dneska razila znovu. Můžete hádat, kdo tam byl. Neseřvala jsem jí, že mě ignorovala a nebyla schopná dát vědět, zase jsem byla debílek slušnej. Ta paní mi řekla, že "Máme to tady složitý, bla bla, hlídá mámu, bla bla, bude tu od tří,..". Řekla jsem jí, že končím ve škole ve čtyři, ale že to už tu nejsou. Ona že to neva, protože jak je to složitý, tak paní správná tu bude do půl šestý. Tak jsem chvilku po čtvrtý přiklusala, zaklepala, vzala za kliku. Zamčeno, nikdo vevnitř. Byla jsem z toho už dost, tak jsem zavolala na mobil na dveřích. Představila se, řekla, že chci sponzorský dar, že už jsem tam asi popátý a tak. Ta paní na mě vybalila, že už tam není, že ta druhá jí nic neřekla o tom, že mám přijít a že se mám stavit, až tam bude. Jako bych se o něco takovýho nesnažila celou dobu!!! Pak mi ještě sdělila, že má jiný starosti, že pospíchá na bus a položila to. To jsem prostě nedala a začala brečet jako malý děcko. Vysvětlete mi, proč se dvě kravky v jedný kanceláři nejsou schopný domluvit, proč se ke mě chovaj jako ke kravce, která má plno času tam pořád dokola běhat a proč mi nejsou schopný říct rovnou, že mi nic nedají. Já to vážně nechápu. Něco s mým ksichtem? Nebo prostě celkově vypadám jako někdo, do koho mohou ostatní v klídku kopat?

:(

Asi je zase čas, abych něco napsala.

Nějak mě přestávat bavit se "předvádět" na netu - psát sem, psát na facebook (poslední status před víc než měsícem)...začala jsem si psát deniček jenom pro sebe, nestydím se tam zaznamenávat kraviny jako co jsem měla k snídani nebo obědu :)

Čtu znova Harryho Pottera a hraju hry. Všechno pěkně od začátku. A někdy se chci kouknou i na filmy.

Jsem pořád zamilovaná.

Pořád nemám řidičák.

18.8. jsem se snažila potřetí. A už tam znova nechci.

Je mi smutno, protože škola se strašně rychle blíží a tím pádem se blíží i matura a maturák - ano, pořád se bojím - ale hlavně milýho vejška. A už spolu moc nebudeme. Bude to těžký, ten první semestr...a další vlastně taky :( Nechci být bez něj.

Mela jsem osklivou noc, nemohla jsem spát a v polospanku me porad pronasledovaly myslenky na autoskolu a maturitu. Ja se strasne bojim. Nemam na to. Nechci jit do maturitniho rocniku a nechci jit ani na ples. Neumim tancovat a budu kazit nastup a pulnocko a hned potom budu chtit domu. Neumim si vybrat saty. Musim zhubnout. Neodmaturuju. Nejsem ani kapku zodpovedna a nebavi me cist blbosti z kanonu. Vypada to, ze pujdu na pedak, ale ja se tam vubec nehodim, bojim se tech deti. Na psychologii me v zivote nevezmou. Mam jeste zalozni plan byt knihovnici, ale ten plat je smesny a ja bych se za to stydela. Dlouho jsem nic neprecetla. A musim si dopsat zapisky ze socek, jestli chci odmaturovat. Ja se tak bojim.

Pořád je hnusně a mě je z toho taky hnusně. Nelíbí se mi, že mi michal píše kraviny...když mi neodepíše v osm ráno, aby mě nevzbudil, je to možná sladký, co? Až na to že nějaký čas předtím neměl problém (ode)psát mi v půl třetí ráno (a to jsem mu psala v osum). Tak jsem se zařekla, že mu už nesmím psát, protože pak jsem z toho jenom smutná. Jsem blbá.

A nemám kamarády, až se za ně(j) někdo prohlásí, dostane přes hubu. Nejsem s lidma ráda, pokud nejsou michal, a nepotřebuju s nimi být. Nijak zvlášť.

A proto jsem divná. Nepřátelím se a nechlastám. Ale je mi to celkem fuk, protože mi na lidech nijak zvlášť nezáleží. A necítím se s nima dobře. Pořád se přetvařovat a tak.

S ním se přetvařovat nemusím, je hodnej. A jedinej, koho snesu.

Už to tak vypadá...dřív mě hodně bavilo psát na tenhle blog, ale už je to skoro dva roky, tak to docela logicky opadlo. Ale hlavně radši prožívám krásný věci než o nich pak píšu - nějak se tím kazí. A já si nehodlá kazit krásný věci.

Jak jsme byli s milovaným na dovče, tak skvělý. Žádný pětidenní orgie, jak se mi smál nejmenovaný spolužák (ale nějaký přece jenom jo. Byla třeba "sranda", když jsem na sebe musela v rekordním čase něco hodit a vrhnout se otevřít dveře a pak celou dobu uvažovat, jestli není vidět, že jsem si nestihal vzít podprsenku a jak moc červená po námaze jsem), ale pěkná a tulící dovča.

Jenom trochu škoda, že když jsme šli na výlet, tak se mi udělalo blbě (=motala se mi hlava) a přemýšlela jsem, jak dlouho ještě půjdu než omdlím. Pak jsme si totiž museli koupit dva spritey za osmdesát. Fuj, fuj, fuj.

Nejlepší na tom je, že moje hlava ty divné kousky vyvádět nepřestala. Neomdlívám sice, ale už mě to docela štve.

A na té dovče jsem nic neplatila, není to příšerný? Vzali nás tam babi s dědou, takže autem tam, oběd a zmrzku cestou platili oni. Jeden večer, kdy jsme se šli napít taky všechno platili a nakonec odmítli peníze za pobyt, zlouni. A všechno ostatní platil milovaný, i když jsem se snažila ("Můžu si zaplatit tu čokoládu?" "Ne." "Fajn.").

A babi a děda jsou strašně super a na to že jim je celkem skoro 150 let (babi 65 a děda 81) jim to dost myslí. Hlavně děda je na svůj věk strašně v pohodě.

Jinak - podruhé jsem neudělala řidičák a zkurvila jsem to víc než minule. Strašně jsem se bála, že jsem těhotná. Neumím hrát šachy. Jsem zamilovaná a spokojená - nechutný, co? :)

P.S.: Nemůžu z hlavy dostat písničku Don´t stop me now od Queen a je to kvůli Davidu Armandovi - Fast and Loose.

Sedím tu s plyšovým opičáčkem Tommym od Miláčka na klíně a stýská se mi. Naše poslední dvě setkání byly tak nádherný, až se mi chtělo brečet. Tak strašně tulivý (a i sex tulivej :)), ty jeho překrásný oči a jak mě objímá...prostě, nic to nemá šanci překonat. A tak mi je teď bez něj moc smutno, protože vím, jak nádherné by to bylo s ním.

Ale desátého spolu snad pojedeme na dovolenou a bude to super. Babi mi to nabídla a nedalo se to odmítnout :) Tak spolu budeme pár dní, od rána do večera, tulit se, souložit a dívat na az kvíz. A bude to určitě moc krásný. Usnout vedle něj a tam se i probudit.

Děda je v nemocnici a už několkrát říkali, že nám ho vrátí. Naposledy mě strašně naštvali, že prý půjde domů, tak jsem si říkala bezva a pak ho najednou nepustili - že dělali krevní testy a musí počkat na výsledky....wtf? To jako nevěděli už předtím?! A teď že ho pustí dneska...tak uvidíme, nedá se jim věřit. Ale snad to dopadne, znérvozňuje mě, když je tam takhle dlouho.

Narodila se nám další koťátka, já zatím viděla dvě, ale prý jsou tři. Jedno chtěla sestra pojmenovat Whiskas, protože vypadá jako to z reklamy, ale já to zachránila jménem Whisky. A teď přemýšlím, jestli budou všechna alkoholici - to mám připraveno Absinth a o dalším budu přemýšlet (Tequila?) - a nebo něco jiného, třeba dekadentí básník (protože mi přišlo strašně stylový, že by se kotě jmenovalo Oscar Wilde). Jé, a teď mě napadlo, že jedno se určitě musí jmenovat Dexter Morgan :) Začala jsem zrovna druhou sérii a těším se, co se tam bude dít :)

A to nejméně důležité - dostala jsem vysvědčení. Čtyřka z fyziky, jako v pololetí a jako tehdy je to čtyřka jediná. Zhoršila jsem se z němčiny (na trojku) a dějepisu (na trojku), ale zase zlepšila z konverzace (na dvojku) a těláku (na dvojku). Takže počet čtyřek, trojek a dvojek je stejný jako v pololetí, válím :) A jednička nebyla, vyžaduje to z mé strany moc snahy ;)

(A je vtipný, že zatímco v prvním pololetí mám 89 zameškaných hodin, tak v druhém, kdy jsem oslavila osmnáctky, je to už 143 hodin - čím to asi bude? :))

Blogy, které čtu jsou vlevo, v oblíbených blozích, tady jenom další stránky, které se mi zdají užitečné. Většina česky, ostatní označené.